Love does not exist !
LOVE DOES NOT EXIST !
Další kraťoučký příběh o tom, že láska neexistuje, pro někoho ano, ale pro někoho taky ne. Tento příběh je vymyšlený mojí fantazií, jako všechny. Posím nekopčit :) Děkuju moc ....
Seděla jsem tam, viděla ho tam. Tu nejúžasnější bytost, kterou sem kdy poznala. Byl krásný ! Jeho úžasné vlasy, oči dokonale hnědé. Já se do něj až po uči zamilovala... . Chtěla bych aspoň na sekundu cítit jeho teplé tělo. Slyšet tlouct jeho srdce. Smít ho pozdravit a popovídat si. Smět mu to nikdy v životě říct... . Vědět, že mě taky někdo miluje ! Smět ho aspoň na pět sekund líbat... Je to toho dost? Cožpak já nemám právo na lásku? Svět je krutej, ale láska, ta bolí a krutější je ona... protože svět je krutý, ale s tím se dá vypořádat, ale s láskou?! Nedá, jak by s edalo, když on skoro neví, že existuju...
Každý ráno, tě vídám, to utpení, které cítím, ty necítíš. Já se chci smát, chci brečet, ale co mám dělat dřív? Mám před tebou brečet či se smát? Lásko, když tě vidím, uleví se mi tím, že tě můžu zase vidět, ale srdce mi puká, protože tě nemůžu obejmnou a říct ti Miluji Tě. Myslíš si, že tohle mudu zvládat dlouho? Nezvládám... Někdy přemýšlím, má-li cenu žít. A pro co vůbec ? Pro svoje snění, ve kterém jsi ty? Né, lásko tohle já nedávám.. Nechci jen snít, vždyť co z toho mám? Jen únit před realitou, ve které jsi ty, ale né se se mnou...
Každé ráno, chci ti dát sladký polibek na tvář. Chci tě držet za ruku. Chci ti říct Miluji Tě. Chci cítit teplo tvého těla. Chci vidět tvůj smích, který mě tak ničí, ale přesto chci! Chci tohle mít každý den.. Nechi už být bez tebe ! Bez tebe to nezvládám ! Protože tě miluji !!
Jsem ráda, že se každý den vidíme, i když mě to ničí. Bez tvého rána bych to ale nedala, ale každé odpoledne mě ničí, vždy se mi chce brečet, když jedu domu. Každé ráno jsi šel na zastávku, kde jsem byla JÁ a stoupl sis vedle mě... Oba dva jsme se na sebe nenápadně dívali stáli jsme stejně, naše postoje byli stejná, ale přeci jsme oba byli jinde.... A tenkrát se to stalo ! Já si prohlídla tvůj rozvrh hodin a zjistila jsem, že pojedeš autobusem, který jede ve čtyři hodiny, a tak jsme čekala ve škole, než jsi jel... Byla jsem na zastávce netrpělivá, čekala,... Na TEBE jenom na TEBE .. A pak jsem to zjistila, ty máš holku a tys věděl, jak tě miluju a přitom ses tam s ní líbal a objímal se... na vteřinu jsem chtěla být tou holčinou, ale já vím, že NIKDY nebudu. A od té doby jsme se na sebe nedívali. Já se neusmívala a ty ses na mě už ani nepodíval. Jednou jsem však jela domů vlakem, ale nestíhala jsem... Rychle jsem dobíhala, a ty jsi taky dobíhal... Přišlo by to, jako kdyby jsme my dva byli nějakým způsobem spojeni, naše duše, ale došlo mi, že mi NIKDY nebudeme spolu. Ale v pátek to bylo jiné ...
Já jsem na ni chtěla zapomenout a zase jsem myslela jen na tebe ... A ráno jsi komen mě prošel a ani ses na mě nekoukl... Byla jsem tak beznadějná.... Ale, když jsme byli na zastávce, já byla s kamarádkou ty nejspíš s kamarádem a zase se naše pohledy střetly... Ty jsi koukal na mě já na tebe... Byli jsme od sebe tak daleko, ale přesto jsme si byli tam blízko... Oba dva jsme opětovali pohledy, ale k čemu, když máš jí? Nebo snad né? Já už lásko nevím... Ale celou cestu domů jsem probrečela v autobuse, protože vím, že tě miluji a že bez tebe nemůžu být, ale ty beze mě nejspíš anoo, tak k čemu tyhle pohledy, tohle všechno?? !! Zase celou noc probrečím kvůli tobě a další a další noci taky, protože nám není souzeno být spolu. Sice jsem si podobní, ale přesto tak vzdálení. ,,Miluji Tě tak, že bych za tebe dala život, ale nemá to cenu !´´
****
A co vy, jaký na to máte názor? Myslíte si, že tato láska, by měla šanci? Pište do komentů... :) Děkuji :)
****
,,Můžeš mi ubližovat pohledem, můžeš mě trápit tvým úsměvem, ale než tohle rači nabij pistol a namiř ji na mě, ať tohle trápení jednou pro vždy skončí ! ´´
,, Bez tebe nejsem nic, s tebou však celý svět.´´